Co nám schází

Celý český fleetový trh na počátku roku 2013 prostupuje stále větší nervozita, a to jak na straně dodavatelů, tak na straně uživatelů. Z čeho ona nervozita pramení a zda je oprávněná či nikoliv, ponecháme v tuto chvíli stranou. Pokud se však na chvíli zastavíme a podíváme se na dění podrobněji a objektivně, uvidíme, že k panice důvod určitě není, jen je situace jiná, možná složitější, než bývala dříve. I dnešní doba skýtá jak dodavatelům, tak uživatelům mnoho zajímavých příležitostí, což ostatně vyplynulo z aktuální analýzy Potenciál trhu 2013, zpracované v únoru 2013 společností Fleet Partners. Podívejme se tedy na její klíčové závěry, které popisují situaci a naznačují zajímavá východiska...

Obavy z obav
Čeho se obávají dodavatelé, je vcelku zjevné. Čeho se však obávají provozovatelé fleetů? U velkých zahraničních firem je jednoznačně převažující obavou centralizace správy parků, včetně car policy, definované podle situace na největších trzích (ano, včetně Španělska a Itálie), a neberoucí zřetel na situaci poboček v jednotlivých zemích. Tím často vypadnou ze hry dodavatelé, nemající globální či alespoň panevropský rozměr, ale disponující zajímavou nabídkou a jejím odlišným pojetím, než je obvyklé u globálních korporací.
Provozovatelé parků, zejména z řad menších a středních firem (neboť v těchto menších parcích se nachází 2/3 všech fleetových vozů), se ani tak neobávají případného negativního vývoje ekonomické situace ve vlastní firmě, spíše se bojí obav z negativního vývoje na straně svých dodavatelů. Proč? Vnímají nervozitu a paniku na straně svých dodavatelů, vidí jejich horečnou snahu o úsporu nákladů všude a kdekoliv a současně si nemohou nepovšimnout, že díky tomu dostávají za své peníze stále nižší kvalitu služeb. A přitom segment menších a středních firem nebyl tím, kdo začal tlačit na cenu za hranice přijatelnosti...

Co tedy charakterizuje český fleetový trh na počátku roku 2013? Za klíčové lze považovat šest aktuálních trendů:

1. Lze spatřovat oživení zájmu o obnovu parků v menších a středních fleetech (do 20 vozů). Zde se jedná většinově o privátní české firmy a jejich majitelé se rozhodují dle aktuální situace a výhledu. Rozhodování je rychlé a jednoduché, na rozdíl od rozhodovacích procesů v korporacích, které se zpomalily o cca 30 % oproti době před dvěma lety. Tento segment je tedy zcela jednoznačně příležitostí pro všechny dodavatele, avšak pracovat s ním vyžaduje zcela jiné dovednosti, produkty i systémy než obsluha korporací.

2. Všeobecně se snižuje spokojenost zákazníků. Z nedávno publikovaného mezinárodního průzkumu vyplynulo, že v ČR se 76 % zákazníků domnívá, že se jejich dodavatel péči o ně nevěnuje dostatečně, a to ani s cílem si je udržet. Lze polemizovat nad tím, zda je z jejich pohledu oprávněné očekávat za méně peněz zvýšení kvality, nicméně jejich zákazníci tento postup na ně uplatňují také, a oni jen předávají štafetu dál. Z této situace pravděpodobně nelze najít snadné východisko, neboť se jedná o psychologický efekt, nikoliv věcný. Po jisté vlně, kdy se většina dodavatelů orientovala výhradně na prodej, a to doslova za každou cenu, se opět začínají objevovat takoví, kteří péči o zákazníka nejen proklamují, ale i reálně naplňují, a zcela zjevně bude brzy vidět, kteří to jsou.

3. Pokračující koncentrace car policy u velkých korporací, posun rozhodovacích pravomocí mimo ČR a celkové zpomalení rozhodovacího procesu jsou problematické pro všechny dodavatele, a zejména pro ty, kteří nemají globální síť.

4. Roste povědomí zákazníků o trhu a principech jeho fungování, zejména pak u privátních firem se středním a menším parkem. Někteří dodavatelé tento trend nevítají, neboť jim nevyhovuje, když se zákazník orientuje v problematice TCO. Většina seriózních dodavatelů však od tohoto posunu oprávněně očekává zvýšení racionality jednání se zákazníky, postupné čištění trhu a zvyšování jeho transparentnosti.

 

Celý článek ing. Radovana Mužíka přináší FLEET č. 2/2013