Double impact

Hybridní technologie je na nezadržitelném postupu a uchylují se k ní stále další a další výrobci. Stranou už nezůstávají ani značky jako Ferrari, Porsche, Bentley nebo Rolls&Royce. Důvody vývoje této technologie mohou být různé, od snížení spotřeby paliva přes atraktivnější jízdní projev až po získání pohonu všech kol...

Hybridní technologie je založena na kombinaci dvou konstrukčně odlišných zdrojů hnací energie tak, aby se vzájemně co nejlépe doplňovaly. I když existují úvahy o jiných kombinacích, realita dneška je jasná: hybridní systém je vždy kombinací spalovacího motoru a elektromotoru. Do sériové výroby hybridů se pustila již většina automobilek, na našem trhu nabízí alespoň jeden hybridní model deset z nich (Audi, BMW, Citroën, Honda, Kia, Lexus, Mercedes-Benz, Opel, Peugeot, Toyota), dva další (Mitsubishi a Volvo) by měli své hybridy na našem trhu nabídnout zanedlouho.

U hybridních systémů přitom platí, že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž: existují zásadní rozdíly v koncepci a použitých technologiích, přičemž není možno jednoznačně určit, co je nejlepší.

Drahé hybridy?
Hybridní technologie nejsou levné. Jejich hnací ústrojí je komplikovanější než u konvenčního auta, ať už se zážehovým nebo vznětovým agregátem pod kapotou. Proto jsme je nejprve vídali buď u prémiových značek, zejména u Lexusu, nebo u speciálně konstruovaných modelů, jako je Toyota Prius nebo Honda Insight. U nich hrála hlavní roli odlišnost a „zelená“ image, za což byli zákazníci ochotni si připlatit. V současnosti se však stěhují hybridní systémy do běžných aut nižší střední třídy a najdeme ji dokonce u některých malých automobilů. Vývoj a rozvoj výroby stlačují cenu na úroveň, kterou lze akceptovat. A kdo je schopen vnímat celkové provozní náklady, ten bude považovat některé modely za vysloveně výhodné.  
Tlak na cenu hybridů vyvíjejí samy automobilky, protože potřebují, aby se tato auta s velmi nízkou normovanou spotřebou prodávala co nejvíce a umožnila tak svou vahou v průměru za celé portfolio splnit přísné hodnoty průměrných emisí CO2, ať už v Evropě, nebo jinde ve světě. Nejlevnější hybrid na našem trhu, kterým je Toyota Yaris Hybrid, stojí 384 900 Kč, tedy zhruba stejně, nebo dokonce méně, než bude stát dieselová verze obdobného malého vozu se srovnatelnou výbavou. Například Škoda Fabia 1.6 TDi 77 kW Elegance stojí 415 900 Kč a Ford Fiesta 1.6 TDCi Titanium 369 990 Kč. Nová Toyota Auris Hybrid Touring Sports (tedy provedení kombi) přijde na 514 900 Kč. Opět ji porovnejme s nejoblíbenějším modelem v segmentu na našem trhu, Octavií Combi v provedení 1.6 TDI 77 kW Elegance, které stojí 564 900 Kč, zatímco například Opel Astra ST 1.7 CDTi Active přijde na 526 900 Kč. V obou případech navíc porovnáváme hybridní vůz s automatickou převodovkou a konvenční model s manuální převodovkou, nehledě na nižší náklady na údržbu jmenovaných hybridních modelů. Cenová konkurenceschopnost je tedy jen začátek celého „příběhu“, protože hybridy mohou generovat vedle snížené spotřeby i další úspory. Například méně opotřebovávají brzdové segmenty, protože často brzdí elektromotorem v režimu generátoru, kdy si tzv. rekuperací vyrábějí elektřinu. Automatická převodovka, kterou je většina hybridů vybavena, šetří motor, u některých hybridních modelů už nenajdeme klasický startér, čímž odpadají další starosti. V porovnání s běžným turbodieselem lze bez problémů počítat s úsporou okolo 0,40 Kč/km jen na servisních nákladech, tedy 40 000 Kč na 100 000 km. S určitostí tedy lze konstatovat, že vzhledem k poslednímu cenovému vývoji jsou na úspory orientované hybridní modely zajímavým tématem pro firemní fleety. 

Rozdělení hybridů
Jaké je základní členění hybridů? Na to neexistuje jedna odpověď, protože záleží na tom, podle jakého parametru je chceme rozdělit. Začněme u stupně „hybridizace“, kdy rozlišujeme mild hybridy, full hybridy a plug-in hybridy. Co to znamená? Takzvané mild (slabé) hybridy jsou založeny na podpoře spalovacího motoru elektromotorem, nejsou však schopny samostatného provozu čistě na elektřinu. Na to nemají dostatečný výkon elektromotoru ani výkon akumulátoru. Full hybridy (plné hybridy) mají výkonnější elektromotor a akumulátory s větší kapacitou i výkonem, takže je jim dána do vínku schopnost alespoň několik kilometrů ujet v čistě elektrickém režimu a jsou schopny se čistě na elektřinu rozjet. Plug-in (dobíjecí) hybridy jsou totéž, co full hybridy, ale navíc mají možnost dobíjení akumulátorů ze sítě. Takto dobité akumulátory s výrazně vyšší kapacitou než u full hybridů jsou pak schopny auto pohánět na delší vzdálenosti. Plug-in hybrid tedy funguje po určitou dobu jako elektromobil.
Pokud budeme hybridy členit podle uspořádání jejich systému, pak rozeznáváme paralelní, paralelně-sériové a sériové hybridní systémy. U paralelního uspořádání dodávají elektromotor a spalovací motor svou hnací sílu pro pohon vozu společně a vzájemně se podporují (pracují vedle sebe, paralelně). U sériového uspořádání pracují agregáty tak, že spalovací motor pohání generátor, ten vyrábí elektřinu pro elektromotor a teprve ten pohání automobil. U paralelně-sériového uspořádání jsou možné oba režimy práce.
Do třetice můžeme rozdělovat hybridní systémy podle použité spalovací jednotky. Hybridy až donedávna stavěly výlučně na zážehových agregátech, v současnosti se však na trhu objevují první diesel-hybridy. Použití turbodieselu pro hybridní systém nicméně naráží na několik úskalí, ekonomickým počínaje (už samotný diesel je drahý), technickým konče. Zde vadí zejména fakt, že turbodiesel má výrazný točivý moment už v nízkých otáčkách, stejně jako elektromotor. Hrozí tak nadbytek točivého momentu v nízkých otáčkách a naopak jeho nedostatek ve vysokých. V tomto ohledu se zážehový motor a elektromotor doplňují mnohem lépe.  

Realita dneška
Takže s čím se dnes v praxi můžeme setkat? Nejrozšířenějším typem hybridního pohonu na světě je HSD od Toyoty, což je paralelně-sériový zážehový full hybrid, případně plug-in hybrid. Obdobný princip používá také dceřiná značka Lexus, pouze s jinými (výkonnějšími) zážehovými motory a v případě modelu RX450h s jedním elektromotorem pro zadní nápravu navíc. Druhým nejrozšířenějším hybridním systémem na světě je Honda IMA, což je paralelní zážehový mild hybrid (mild hybrid z principu své funkce ani jiný než paralelní být nemůže). BMW nabízí svůj Active Hybrid, což může být jak mild, tak full hybrid, Mercedes-Benz má pro své zákazníky buď zážehový paralelní mild hybrid (S400 hybrid) nebo vznětový paralelní mild hybrid (E300 BlueTEC Hybrid). Paralelní zážehový mild hybrid nalezneme také pod kapotou modelu Kia Optima Hybrid. Od této konkurence se svým sériovým zážehovým plug-in hybridem značně odlišuje Opel s modelem Ampera, případně Chevrolet se sesterským modelem Volt (na našem trhu se neprodává). Další značky u nás své hybridní modely zatím nenabízejí, nicméně je již mají v nabídce pro severoamerický či japonský trh a mnohé se jistě objeví časem také u nás. Týká se to značek Ford, Hyundai, Mitsubishi nebo Audi, Volkswagen, Porsche a Range Rover své hybridní verze uvedou zanedlouho, totéž se očekává od Jaguaru, Subaru, Mazdy... A kdo stojí naopak zcela stranou? Především Fiat, kde věří ve velký potenciál dalšího vývoje čistě spalovacího motoru, nebo Renault, kde naopak vsadili rovnou na elektromobily. Alianční partner Renaultu, Nissan, zatím alespoň kupuje hybridní systém od Toyoty. Hybridní technologie se nevyhnou ani ultraluxusním značkám: V přípravě je hybridní SUV značky Bentley, Rolls&Royce plánuje hybridní verzi modelu Ghost a Ferrari uvedlo svůj první hybridní model LaFerrari. Hybridy prostě „frčí“. Vydejme se tedy na cestu po jednotlivých automobilkách, které už u nás své hybridy nabízejí. A začněme chronologicky, tedy těmi, kteří byli na našem trhu první.

Celý článek přináší magazín FLEET firemní automobily č. 4/2013