Více zdrojů, více bojů

V současné době se v oblasti outsourcingu fleet managementu řešeného formou operativního leasingu objevuje nový trend, kterým je posilování role takzvaného multisourcingu, tedy využívání souběžných služeb více dodavatelů. Důvody, které k tomu...

V současné době se v oblasti outsourcingu fleet managementu řešeného formou operativního leasingu objevuje nový trend, kterým je posilování role takzvaného multisourcingu, tedy využívání souběžných služeb více dodavatelů.

Důvody, které k tomu firmy vedou, jsou diktovány zejména snahou o další snižování nákladů tím, že se ve firmě nechají působit dva nebo i více dodavatelů, kteří si interně konkurují a soutěží pak o každé další obměňované auto mezi sebou. Je to opravdu tak výhodné, jak se jeví na první pohled?

Jak je multisourcing definován?
Wikipedia říká, že multisourcing je řízený proces zajištění konkrétních funkcí formou kombinace externích a interních dodavatelů dané služby, za účelem zajištění obchodních cílů subjektu. Poprvé se objevil v oblasti IT v osmdesátých letech, ale jako strategický koncept byl definován až v roce 2005. Pokud tedy máme navázat na definici, pak se logicky nabízí vysvětlení, že multisourcing má smysl v situaci, kdy obchodním cílem subjektu (firmy) je snižování nákladů. To však v naprosté většině případů nemůže být naplněno, pokud snižování nákladů není prvním (a jediným) bodem strategie dané firmy.

Současný trend
Realita českého trhu vypadá následovně: významná část poboček mezinárodních korporací zavádí multisourcing na základě centrální car policy, často i proti své vlastní vůli, protože jsou s dosavadním dodavatelem operativního leasingu spokojeni a upřednostňují kvalitu služby a naplnění principu operativního leasingu, kterým je mimo jiné sejmutí veškeré agendy a garance stability peněžních toků, vztahujících se k firemním vozům. K podobné situaci dochází v případě fúzí a akvizic firem s rozdílným dodavatelem operativního leasingu.
České firmy se tímto inspirují a po vzoru mezinárodních korporací do trendu multisourcingu rovněž naskakují. Pak není výjimkou, že najdeme firmy, které při velikosti parku kolem stovky vozů dělají výběrové řízení na každý obměňovaný vůz, tedy na 20 až 35 vozů ročně, což znamená dvě až tři výběrová řízení v každém měsíci! Menší firmy s fleetem kolem dvaceti vozů často využívají souběžně služeb dvou nebo tří dodavatelů a musejí tedy administrovat dvojnásobné až trojnásobné množství agendy. Je tedy upřednostňována strategie důrazu na co nejnižší výši splátky, nikoliv na co nejnižší celkové náklady (TCO přístup). Logickým důsledkem tedy je, že zatímco se splátka opticky snižuje, celkové náklady (TCO) skrytě rostou, aniž je jim věnována pozornost a aniž jsou systematicky monitorovány.
Jaká jsou tedy skrytá rizika a zejména náklady multisourcingu? Jak vyhodnotit, zda je pro firmu finančním přínosem, nebo naopak zátěží?

Celý článek Ing. Radovana Mužíka naleznete v magazínu FLEET č 6/2012