Tato kapitola pátrání po českých stopách v historii automobilismu je zasvěcena době, v níž se v Čechách teprve začínal tvořit zárodek našeho dnešního státu.
Jak je obecně známo, zemřel český kníže Václav za dosud ne zcela jasných okolností násilnou smrtí u dveří kostela ve Staré Boleslavi a vlády se po něm ujal kníže Boleslav, celým jménem Boleslav I. Ukrutný, někdy také přezdívaný jako bratrovrah či královrah. Nebyl snad tak špatným vládcem, jak by se dalo soudit z jeho přízviska, naopak za jeho vlády se Čechy významně rozšířily jak geograficky (došlo k připojení Moravy a části Slovenska), tak i vojensky, politicky a ekonomicky. O hospodářském rozmachu svědčí mimo jiné i fakt, že Boleslav I. začal v Praze razit první české mince, Boleslavské denáry, o které měli obchodníci velký zájem. Do té doby se totiž obchodovalo buď výměnným způsobem nebo se jako platidlo používaly jemné plátěné šátečky anebo se prodávalo a nakupovalo za různé cizí mince s různým obsahem drahého kovu, což všechno přinášelo větší či menší nevýhody.
Psaných dokladů z této doby je velmi, velmi málo. Jedním z nich jsou zápisky vyslance chalífa z Cordóby Ibrahíma ibn Jakúba al-Isráilí at Tartúší, který v poznámkách z cest v letech 966 – 967 popisuje Prahu slovy „Město to Frága jest zbudováno z kamene a vápna a jest ze všech severních zemí obchodem a potravinami nejbohatší“. Tato slova chvály ovšem mají více společného s Ibrahímovým bratrancem Muhammadem ibn Taríq al-Ismailí at Tartúší. Ibrahím a Muhammad byli nejen úředníky na chalífově dvoře, ale byli to zejména významní obchodníci. A obchod má svá nemilosrdná pravidla.
Kníže Boleslav nechal razit své denáry, za které cizí kupci rádi prodávali vzácné zboží: koření, jemné látky, meče z damascénské oceli, olej, šperky a další drahocennosti a věci, kterých byl v Čechách nedostatek. A už tehdy se některé obchody činily ve státním zájmu a byly hrazeny z veřejných prostředků, v dnešní terminologii bychom řekli z peněz daňových poplatníků. A takovým obchodem byl v létě roku 968 i nákup několika stovek nových drátěných košil pro přebudovanou knížecí ozbrojenou družinu. Nebylo mnoho obchodníků, kteří se o chystaném nákupu dozvěděli, a jen pár z nich bylo schopno dodat požadované množství zboží v krátkém čase. Mezi ně právě patřili bratranci Ibrahím a Muhammad.
Oba kupci nakoupili nové kroužkové brnění od zbrojířů ve Španělském Toledu a jejich karavany se s těžkým nákladem vydaly na dlouhou cestu do Čech. Oba bratranci také moc dobře věděli, že musejí dorazit ke knížeti Boleslavovi jako první, aby se jejich obchod realizoval. Ten z nich, kdo v závodě s časem prohraje, bude své zboží muset po částech obtížně nabízet řadě dalších velmožů a jeho zisk z tohoto obchodu se výrazně ztenčí.
Zpočátku se zdálo, že má navrch Muhammad. Postupoval frekventovanou kupeckou cestou přes Narbonne, Štrasburk a Norimberk, zatímco Ibrahím zvolil o trochu kratší, ale náročnější trasu přes Avignon, Janov a Linz. Oba obchodníci neměli zprávy o postupu toho druhého, ale o to více spěchali a občas i zariskovali. A to se právě nevyplatilo Muhammadovi, který se k Praze blížil od jihu, zatímco Ibrahímova karavana postupovala přes Žatec a Slaný od západu. Prahu už měli Muhammadovi muži skoro na dohled, když přebrodili mělký tok Rokytky, ale hned za ní se cesta zúžila a zavedla je do neprostupných houštin dnešního Klánovického lesa. Navíc se karavana dostala do bažin, ve kterých se několik těžce naložených zvířat utopilo i s nákladem, a při hledání pevné půdy se pořád víc nohy zvířat i mužů nořily do mokřin a všichni se jen těžce prodírali hustým lesem. Situace byla zoufalá, unavení a vysílení lidé, polomrtvá udřená zvířata. Nakonec se však čelo karavany přece jen vymotalo z houštin a bažin, les končil zhruba tam, kde dnes stojí pozůstatky bývalých Drůbežářských závodů Xaverov.
V čele jel na koni sám Muhammad, za ním se zbytek karavany těžce táhl přes louku a malá políčka do kopce, ze kterého se chtěli rozhlédnout po krajině, aby našli cestu dál. Pár vylekaných místních pastýřů a zemědělců se poschovávalo v houští a z úkrytu sledovalo, jak se cizí karavana zastavila na vrcholku a vysoký přepychově oblečený muž seskočil z koně. Muhammad se rozhlédl po okolí, poté ukázal západním směrem ku Praze a v jeho unaveném obličeji se objevil úsměv. Položil na trávu malý barevný kobereček, klekl na něj a s rukama nad hlavou se několikrát předklonil čelem až k zemi. Přitom stále dokola opakoval něco, co znělo jako „Inž. Chvála, Chvála!“ Vesničané nevěděli, že Muhammad děkuje svému bohu za to, že ho vyvedl z bažiny a z lesa: „Inšalláh, Walláh, Walláh!“, což česky znamená „Buď Alláh pochválen, stala se boží vůle!“. Nerozuměli mu, ale zanechalo to v nich takový dojem, že od té doby začali tomu bezejmennému návrší říkat Chwala. Muhammad se však radoval předčasně. Nevěděl, že právě tou dobou jeho bratranec Ibrahím vjíždí západní branou do pražského hradiště.
A že tu schází nějaká souvislost s motorismem? Jen zdánlivě - Muhammad byl totiž první, kdo do Čech přinesl ropu. Tehdy tomu v jižních zemích říkali zemní olej a používali ho ke svícení v kahanech. Ale trvalo to ještě více než 900 let, než se ropa, tentokrát už v trochu jiné podobě, do Čech vrátila. V roce 1901 byla založena rafinerie v Kolíně a ta začala někdy kolem roku 1910 dodávat benzín, petrolej a mazací oleje pod značkou Gasoline na český trh.
