Kladný základ

Když se u Volva rozhodli nahradit klasický kombík sportovně laděným hatchbackem, měli pro to asi dobrý důvod. Třeba ten, že už nějaký pátek nabízejí model V60. Menší V40 tak přebral roli, kterou plnilo kupé C30, svými vlastnostmi jej však dalece překonává. A ve verzi T2 nabídne za zajímavou cenu příjemné i ekonomické svezení.

Model V40 se prodává na zahraničních trzích velmi dobře, ovšem u nás nemá na růžích ustláno. Ostatně jako kterýkoli jiný prémiový kompakt. Všechny exvýchodní trhy postihlo prapodivné vnímání aut, podle kterého je dobré auto jen velké auto, a co není velké nebo hodně výkonné, musí být levné. Koupit si prémiové kompaktní auto tady prostě není in. Naše škoda, Volvo V40 je lepší než většina jiných kompaktů a cena je vzhledem ke kvalitě a výbavě přiměřená. Kompaktní rozměry se mnohdy hodí a užitné vlastnosti nejsou rozhodně špatné. A ani pro mnohé tolik důležitá reprezentativnost nechybí. Volvo V40 totiž na pohled vůbec nepůsobí jako kompakt... 

Interiér: útulný a přehledný
Přístrojová deska V40 je postavena na dnes již tradiční filozofii Volva, a to jak po stránce tvarů a materiálů, tak logiky ovládání. Nalezneme zde tedy typickou „plovoucí“ středovou konzoli, za kterou zůstává nenápadný odkládací prostor, i příjemnou povrchovou strukturu plastů či nezbytného „panáčka“, tedy tlačítka pro distribuci ventilace pomocí tlačítek vytvářejících siluetu sedící postavy. Aneb názorněji to už nejde. Také velké otočné ovladače, rozmístěné s geometrickou přesností v rozích středové konzole, poskytují pohotovou volbu a nastavování funkcí.
Displej základního provedení působí v dnešní době palubních „televizí“ na první pohled jako chudý příbuzný, ale je funkční a jeho grafika přehledná. Navíc je dobře zastíněný a nabízí perfektní čitelnost i za slunečného letního dne. Totéž ovšem platí i pro větší displej vyšších výbav a příplatkových systémů. 
Displej může zastoupit i klasické přístroje. V základu jsou klasické, analogové, plně funkční a dobře čitelné, ale za příplatek 19 000 Kč, jako součást paketu Style, si lze místo nich nechat nainstalovat adaptivní digitální displej, který mění grafiku, zobrazované informace a barvu přístrojů podle nastaveného jízdního režimu (ekonomický, komfortní a sportovní). Ve zmíněném paketu jsou kromě této libůstky obsažena ještě denní LED světla, hliníkové obložení interiéru a LED osvětlení interiéru.
V základní výbavě Base bohužel není obsažena funkce Bluetooth, tu lze získat přiobjednáním paketu High Performance Soud System, který je k dispozici od 16 900 Kč. V ceně je vedle zmíněné bezdrátové konektivity také vynikající audio se sytým, příjemným zvukem (zesilovač 4 x 45 W, osm reproduktorů) a nechybí ani USB vstup pro přehrávání audia přímo z flash disku.
Přední sedadla jsou svým tvarováním a zvolenými materiály polstrování velmi povedená. Opěradlo podpírá tělo tam, kde má, sedák poskytne pohodlí i rozměrnějšímu „pozadí“. U látkového čalounění potěší opticky vnímaná kvalita i dotyková příjemnost materiálu, na hladkém koženém čalounění člověk trochu klouže. Kdo chce jezdit ostřeji, tomu jej tedy doporučit nelze.
Co do prostornosti je na tom Volvo V40 na předních sedadlech velmi dobře a řidiče ani spolujezdce nic neomezuje v zaujetí příjemné, relaxované pozice. Výhodou je nadprůměrná vnitřní šířka interiéru. Jedno slabší místo se ale přece jenom najde: prostor pro nohy cestujících na zadním sedadle. Nejde o místo pro kolena, v tomto parametru je na tom V40 v intencích nižší střední třídy výborně, ale o prostor v oblasti nártu. Nohy totiž nelze zasunout pod přední sedadlo, protože tam překáží masivní vzpěra systému ochrany proti bočnímu nárazu (SIPS). Škoda, že vzpěra nemohla být posunuta o něco více pod přední sedák. Její užitečnost ovšem nelze zpochybňovat, ostatně celé Volvo V40 bylo navrhováno s maximálním zřetelem na ochranu cestujících. Tady se, na rozdíl od designu, u Volva nic nezměnilo. Vlastně ano: Na rozdíl od minulosti myslí ve švédské automobilce mnohem více na chodce. Dokonce tolik, že pro ně vytvořili speciální aktivní kapotu a airbag, který zabrání střetu sraženého chodce s nejtvrdšími částmi vozu. Nadzvednutá kapota zajistí, aby se tělo nestřetlo s blokem motoru (který se opravdu nezdeformuje ani o milimetr...), venkovní airbag zase zabrání konfrontaci lidského těla s obdobně tvrdými a neústupnými A sloupky a spodní částí čelního skla. Tento systém je obsažen v základní výbavě, stejně jako ten, který se snaží, aby k takové situaci vůbec nedošlo. Jedná se o druhou generaci systému City Safety, který umí samočinně zastavit vůz před překážkou. Pracuje až do 50 km/h, kdo by chtěl pořešit i vyšší rychlosti, ten si může připlatit 48 000 Kč, za které získá adaptivní tempomat se schopností brzdit automaticky i z dálničního tempa. V kombinaci se systémem hlídání jízdního pruhu se jedná o zařízení jako dělané pro notorické „mikrospáče“ nebo řidiče, kteří se soustavně věnují všemu jinému, jen ne samotnému řízení... 
Volvo V40 na tom není vůbec špatně ani s praktičností interiéru. Základní objem zavazadlového prostoru má podle „papírů“ objem 335 l, ale na pohled vypadá objemnější. Rozhodně není v rámci segmentu podprůměrný a díky pravidelnému tvaru běžné nároky uspokojí. Určitým minusem je výše umístěná nákladová hrana. Po sklopení zadního děleného opěradla lze vytvořit rovnou ložnou plochu pro náklad o objemu až 1032 l. A opět se zdá, že je to údaj trochu podhodnocený... Za příplatek lze mít ještě sklápěcí opěradlo předního spolujezdce a převážet tak předměty dlouhé 2,8 m, což se může hodit.

Kompletní test Volva V40 T2 včetně propočtu nákladů na ujetý kilometr naleznete v magazínu FLEET firemní automobily č. 6/2013

Napsal: ifleet

Související články

• Už se to veze!
• Nepřepálené pojistky
• Sázka na crossovery
• Pravidla boje